Čištění obrazových snímačů digitálních zrcadlovek – 1. díl

Jak na čištění prachu na obrazovém snímači zrcadlovky

Pokud jste právě objevili v jednobarevných plochách vašich fotografií lehce tmavou a rozostřenou skrvnku zatmavující se při více uzavírané cloně (menší otvor clony). VtTom případě se pravděpodobně stavíte do zástupu fotografů, kteří řeší problém s prachem na obrazovém čipu vaší zrcadlovky.

Ke snadnému odhalení nečistot stačí vyfotografovat jednolitou oblohu na vyšší clonové číslo, f20 a více. K zvýraznění navíc pomůže i snížení jasu nástrojem jas/kontrast libovolného fotoeditoru.

Prach na obrazovém snímači je postrach každého fotografa. Někdo více nebo méně řeší nečistotu na čipu. Jeden zvolí extrémní řešení a jednoduše objektivy nevyměňuje s tím, že použije nějaký ze super univerzálních zoomů. Ale to si říkám, ani zrcadlovku nemusel pořizovat. Druhý extrémem se kterým jsem se setkal je stav, kdy nečistoty již téměř souvisle pokrývají snímací CMOS nebo CCD prvek. Často tento stav nastává právě z důvodu, že se dotyčný fotograf bojí na snímací prvek šáhnout a vyčistit jej.
Problém s prachem se začal řešit vlastně až v době rozšíření digitálních zrcadlovek. Za prvé, u kinofilmové zrcadlovky byl velkou výhodou samotný princip posouvání nového políčka filmu, kdy byl film povytažen z prachotěsné kazety a začínalo se tzv. na novo. To CCD nebo CMOS čipu neexistuje, ten je stále na jednom místě a čeká, čeká na sedající prach. Druhým důvodem proč se fotografové začali prachu všímat je rozlišení a čistota digitálního obrazu ve srovnání s filmem, kdy možnost zvětšování na 100 a více procent na monitoru dává možnost tyto chyby lépe najít. Kdo ve filmovém věku vyrůstal a aktivně fotografoval ví, že nějaká ta nečistota, která se na fotografii dostala Bůh ví jak, často ulpěla, ale zpravidla se to moc neřešilo.

Bohužel prach je všudypřítomný a zvláště na frekventovaných místech městské zástavby, u silnic. K prachu můžeme připočítat i pylové částice, které jsou zvlášť nepříjemné, protože ne rozdíl od běžného prachu ještě pevně ulpívají na povrchy a často se i přilepí. Jestliže fotografujeme prachu se vyhnout nelze a dokonce ani výměna objektivu v čistějším prostředí nic zásadně neřeší. Objektivy zvláště s proměnlivou stavební délkou fungují svým mechanizmem změny zoomu jako dokonalá vývěva a před zrcátkem nebo obrazovým čipem se to jen výří. Za vydatného přispění štěrbinové závěrky a především zrcátka. Roli hraje i elektrostatický náboj, který prach přitahuje a na filtr snímacího členu se elektrostatickým nábojem přilepuje.

Do jisté míry je možné tyto vady na kráse vyretušovat. Rušivě působí prakticky jen v jednolitě barevné ploše, kdy se i dobře retušuje, ale jako trvalé řešení je to vyloženě nevhodný způsob z důvodu, že se nejedná o časově ne nevýznamnou investici a s výhledem, že nečistot přibývá je lepší vlastní čistotu čipu začít řešit.

Jak na čistotu čipu zbrojí samotní výrobci?

Záhy po tom, co se začalo masivněji požívat výměnných zrcadlovek, začaly výrobcům docházet i reakce uživatelů na jakési fleky na fotografiích, již téměř od roku 2000 (Photokina 2000, při představení EOS D30 kdy jsem zaslechl, že to mají konstruktéři „na stole“) již bylo jasné, že by bylo dobré se s tímto problémem popasovat již na straně fotoaparátu. Navíc jak se výrobci obávali v počátku boomu prodeje digitálních zrcadlovek (DSLRDSLR Explanation Explanation Explanation Explanation Explanation Explanation Explanation Explanation Explanation Explanation Explanation Explanation)docela reálně hrozilo, že při masivnější osvětě problému nečistot na čipu zrcadlovky zákazníci v širším měřítku odmítnou. Na druhu stranu bylo jasné, že komu se podaří problém úspěšně vyřešit získá dost podstatnou konkurenční výhodu.

Co o čištění příště?

Jak aktivně výrobci problém řeší, nebo se alespoň snaží řešit, si přečtete v dalším dílu tohoto seriálu. V dalších následujících dílech se budeme zabývat různými druhy čištění, jejich výhody a nevýhody a vhodnosti různých technologií v závislosti na úrovni a povaze znečištění.